Na J. Hašlera jako na herce vzpomíná jeho kolega z Národního divadla Deyl R. st. Na to, že byl také Hašler hercem se záhy pozapomnělo, za to jako písničkář se zapsal nesmazatelně do srdce lidu. Proto autor místo přesného životopisu zvolil formu vyprávění. Všechny osoby děje jsou skutečné, stejně jako vývoj jejich životních osudů.